© Nadace pro děti. Tel. 352 600 550. Sídlo: Kostelní B?íza 20, 35761 Březová u Sokolova. Více informacíS

Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace

Novinky << Kostelní Bříza – Kirchenbirk

← Zpět na novinky

SETKÁNÍ PO LETECH

V květnu loňského roku proběhlo v restauraci U Bílého koníka setkání těch, kteří žili v Kostelní Bříze nebo okolí kolem roku 1968. Dopis, který jsme obdrželi od účastnice setkání paní Lídy Luhanové řekne jistě více:

„Konečně mám opět funkční PC a plním slib daný před vánocemi v kostele na K.Bříze, a to, že Vám přepošlu pár obrázků z našeho setkání na Kostelce dne 28.5.loňského roku. U Bílého koníka nám bylo všem určitě moc dobře. Prostředí je krásné, obsluha milá, jídlo i pití opravdu na úrovni. Budeme vzpomínat, což je vlastně také účel našich setkání takzvaných „osmašedesátníků“. Osmašedesátníci ne proto, že bychom byli všichni v tomto věku. Nápad sejít se s těmi, kteří na Kostelce a v blízkém okolí žili v roce 1968 a bylo jim okolo dvaceti a více (odtud osmašedesátníci) vznikl v roce 1998, kdy jsme se také poprvé sešli. Bylo to 30.5.1998 v restauraci Jiskra v Sokolově. Nádherné setkání plné vzpomínek a nápad pokračovat byl na světě. Neřekli jsme si sice jak často, předpoklad byl alspoň jednou za pět let. Vyšlo to ale až v loni. Nevadí, setkání bylo o to hezčí, že jsme se sešli „doma“, na Kostelce, kterou jsme měli rádi, třebaže tenkrát nebyla tak pěkná jako dneska. Pro nás měla i tehdy obrovské kouzlo, ať už nám bylo 10, 15, 20 i více. To hezké a nezapomenutelné nebylo jen v kráse okolní přírody, našem mládí a volnosti, ale určitě hodně i v lidských vztazích. Při našem setkání vzpomínáme na různé příhody, události, na lidi, kteří už s námi nejsou a nemůžu se ubránit dojmu, že jsme se měli víc rádi, bylo víc upřímnosti, soudržnosti, víc lidskosti. Můžu se jistě mýlit, ale zřejmě to bylo proto, že jsme byli sociálně přibližně všichni na stejné úrovni. Tyto rozdíly nebyly mezi lidmi tak hluboké jako dnes. Vycházeli jsme vlastně všichni z chudších poměrů, ale nebyli jsme kvůli tomu nešťastní, nic jsme si nezáviděli, víc jsme si rozuměli. Protože, prožije-li člověk v životě něco, co pěkné nebylo, nemá potřebu na to vzpomínat, nechce se setkávat s lidmi, které neměl rád. My se ale vídáme rádi, vzpomínáme, což svědčí o tom, že jsme tenkrát i cosi hezkého prožili. Asi v nás zůstala naše „Kostelka“, byla přitom, když jsme vcházeli do života, od odřených loktů a kolen, po první lásky a pro některé po dny poslední. Díky Kostelko, díky za setkání, myslím, že mnozí z nás věří, že nebylo poslední nadlouho, že se u Bílého koníka brzo sejdem zas. Zdravím Vás, přeji hodně úspěchů v dalším konání pro zachování krásné Kostelní Břízy.“

Přílohy

21. 4. 2012, rubrika Současnost, přímý odkaz na tento článek


Aktuality ukázat další →