© Nadace pro děti. Tel. 352 600 550. Sídlo: Kostelní B?íza 20, 35761 Březová u Sokolova. Více informací • S
Olga Langerová
V současné době si při vyřčení hovorového slova „špitál“ jistě každý vybaví nemocnici, léčebnu nebo jim podobná zařízení a to navíc v zlehčujícím nebo i trochu vážnost a důležitost snižujícím významu. Možná není na škodu ohlédnout se do minulosti a to třeba rovnou až do středověku.
Tehdy byla většina nemocných ošetřována doma, jen pro některé zvláštní nemoci (např. malomocenství) vznikala zvláštní ošetřovací místa, tzv. „leprosária“ neboli „hospitia“ pro pocestné, kteří s sebou právě tuto nebezpečnou nákazu často přinášeli. Jednalo se především o poutníky, kteří směřovali do a nebo ze Svaté země.
Podle lat.pramenů byl už ve 12.století v Praze hospital Řádu maltézských rytířů na Malé Straně a SPITAL v blízkosti kláštera Na Františku, založený přemyslovskou princeznou Anežkou. Byl podporován dary a odkazy majetných.
Špitály vznikaly téměř při každém řádu a klášteru a mniši a jeptišky se stávali prvními ošetřovateli. Např. minorité – Milosrdní bratři – se o nemocné dokázali starat na odborné úrovni. Prošli důkladnou ošetřovatelskou a lékárnickou průpravou až k ranhojičství a lékařství, včetně chirurgie.
Později se z původních hospitalů – (Špitálů) pro nemocné stávaly útulky pro přestárlé a chudé a ještě mnohem později pro vojenské vysloužilce z panství nebo zestárlé služebníky vrchností se zaopatřením až do smrti.(Např. na některých panstvích nosili tito lidé i ve špitálu oblečení s hraběcím znakem jako výsadu před ostatními.)
V hospitalech (špitálech) panoval přísný režim a platily přísné podmínky, tedy dobrá pověst,bez nakažlivých chorob, byla nařízena nepřítomnost dětí. Platil zákaz potulky a žebroty. Vyžadovalo se katolictví, povinné motlitby a účast na mších ve špitálních kaplích a nebo v blízkých kostelích.
Na začátku 18.století se objevují samostatné útulky jen pro nemocné pocestné, tzv. lazarety. Ty se staly jakýmsi mezistupněm mezi středověkými špitály a novověkými nemocnicemi. Měly sloužit jako stanice pro nemocné s nakažlivými chorobami.Proto byly budovány dál od městských hradeb.
Špitál v Kostelní Bříze vznikl v době, kdy byla ves v majetku Julia Erdmanna Antonína z Groppau. Ten koupil Kostelní Břízu v roce 1688 v dost neutěšeném stavu a 3 roky po ničivém požáru. Majetek tvořilo rytířské sídlo, okrasná zahrada, poplužní dvůr, ovčín, chmelnice, pila s šenkem piva. Julius Erdmann vlastnil Kostelní Břízu několik desetiletí. Na rozdíl od předchozích majitelů byl velmi dobrým hospodářem. Přežil početnou rodinu, po smrti manželky zůstal dále v Kostelní Bříze zcela osamělý a nalézal útěchu ve zbožnosti a prokazování dobrodiní.
4.dubna 1729 založil špitál pro 3 chudé. Zajistil jim bezplatné ubytování a stravu, ročně dostávali na otop 9 láter ( sáhů ) palivového dříví a každých pět let kabát. Špitál byl zřízen v bezprostřední blízkosti kostela sv. Petra a Pavla.
Svému účelu sloužil i v dalších stoletích jako starobinec či chudobinec pro nejpotřebnější., později již patřil k rodinným obytným domům. V době před druhou světovou válkou v něm bydlela rodina Brandlova, před německým odsunem v roce 1946 osamělý a svým chováním zvláštní „originál“ Anton Bötzl a dále Wenzel Kneissl (zvaný „Plešatý Venca).
V průběhu druhé světové války zde byla úřadovna NSDAP.
Dům č.p.17 zůstal i pak jako obytný a zachoval se v dobrém stavu i v době, kdy okolní stavby v Kostelní Bříze byly postupně devastovány nešetrným způsobem hospodaření Vojenských a později Státních statků.
Stavební výkres nového špitálu v Kostelní Bříze z roku 1820
ŠPITÁLY A JEJICH ZALOŽENÍ NA CHEBSKU A SOKOLOVSKU
Cheb – 1271, Loket – 1305, Falknov – 1631, Krajková – 1643, Kynšperk – 1694, Luby – 1716, Oloví – 1717, Kostelní Bříza – 1729, Horní Slavkov – 1762, Házlov – 1769
