© Nadace pro děti. Tel. 352 600 550. Sídlo: Kostelní B?íza 20, 35761 Březová u Sokolova. Více informací • S
Chceme-li se dobrat informací o tom, jak Kostelní Bříza vypadala v minulosti, jsou mapy nepostradatelnou pomůckou. Problémem Kostelní Břízy ovšem je to, že map z období před rokem 1800 v použitelném měřítku je obecně jako šafránu a Kostelní Bříza je na tom o to hůře, že většina dokumentů o vývoji vesnice byla dílem zničena dílem roztroušena po všech koutech Evropy, ale i zámoří. Je velmi pravděpodobné, že existovaly plány vytvořené na zakázku majitelů panství, které dokumentovaly rozsah jejich majetku. Řada pánů na Kostelní Bříze měla vždy blízko k vojenství a bylo by s podivem, kdyby své znalosti neuplatnili i v „civilním“ zaměstnání. Můžeme tedy jen doufat, že se v budoucnu objeví nákres nebo plánek rozsahu a situování zástavby v Kostelní Bříze před rokem 1800, tedy před stržením starého kostela a školy. Zatím se musíme spokojit s mapou I.vojenského mapování z let 1764 – 1768, která ale díky svému měřítku poskytuje jen hrubý pohled na celkovou zástavbu vesnice.
Z novějších období je již map více. Můžeme se tedy poměrně podrobně seznámit se stavem Kostelní Břízy. Zde tedy přehled některých mapových podkladů:
Müllerova mapa Čech, 1720 ve vydání z roku 1790, měřítko cca 1:132 000
Mapa Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 patří k nejkrásnějším a nejcennějším kartografickým dílům naší minulosti. Svými rozměry, obsahem, kartografickým i výtvarným zpracováním předčí mnohé jiné mapy, domácí i zahraniční. Je vyhledávána nejen sběrateli – milovníky starých map jako uměleckých děl a starožitností. Obdivuje ji laická i odborná veřejnost. Využívají ji ke studiu geografové, historikové, historičtí geografové, historikové umění, krajinní ekologové a další a další odborníci. Hledají na mapě nejrůznější údaje o krajině Čech na počátku 18. století, které jim Müllerova mapa Čech na rozdíl od starších mapových pramenů již může poskytnout. Vznikla na základě vojenských, správních 
a hospodářských požadavků státu (rakouské monarchie). Proto jsou na ní podrobně zakresleny kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematicky reliéf a zeleň, komunikace) také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na zlato, stříbro, dnI měď a další nerostné suroviny, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací, vysvětlených v bohaté legendě mapy. Srovnáme-li obsah mapy s mladšími kartografickými prameny velkých a středních měřítek, vypovídá Müllero va mapa o tom, jak se měnila mapovaná krajina, poznamenaná vlivem přírodních podmínek a činností člověka v kladném í záporném slova smyslu během staletí či desetiletí a co zůstalo v její paměti do současnosti.
I. vojenské mapování – Josefské, 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800
Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou „a la vue“, česky to zní méně vznešeně – „od oka“, tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.
Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti – císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov – kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.
Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace, které v mapě nebyly – viz. šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.
Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.
Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.
Mapa stabilního katastru, 1826-1843, měřítko 1:2 880
Vznik Stabilního katastru byl spojen s rostoucí potřebou habsburského státního aparátu zvýšit příjmy plynoucí z daní, což předpokládalo podchytit všechny potenciální plátce, stanovit rozsah jejich majetku a určit výši daně. Nezbytným podkladem pro tyto operace byly společně se statistickými údaji také katastrální mapy.
Katastrální operát Stabilního katastru je tvořen třemi dílčími soubory:
– vceňovací operát – dokumenty a protokoly, jež jsou výsledkem srovnávacích a bonitačních šetření, tvoří podklad pro vlastní ocenění pozemků
– písemný operát – údaje k jednotlivým parcelám (majitel, výměra, pěstovaná plodina, bonitní třída a čistý výnos)
– měřický operát – originální mapy, povinné císařské otisky – ukázka starého Mostu, speciální mapy atd.
Z velkého množství dochovaných verzí map Stabilního katastru, které se od sebe liší nejen kvalitou, ale často i měřítkem, jsou pro účely sledování vývoje krajiny nejvhodnější povinné císařské otisky v měřítku 
1:2 880, při podrobnějších měřeních (centra měst) také 1:1 440 a 1:720, které zachycují stav v době mapování, tj. 1826-1843 (Čechy). Tyto mapy často nejsou dostupné zejména pro území bývalých Sudet, avšak velmi dobře je lze nahradit originálními mapami, což jsou mapy vytvářené přímo v terénu pomocí měřického stolu a později ručně kolorované. Narozdíl od povinných císařských otisků byly používány jako reambulační mapy, což se projevilo změnou parcelních čísel, zakreslením nových stavebních pozemků, opravou německých názvů na české apod. Všechny změny jsou naštěstí vyznačeny červeným inkoustem, lze je tedy snadno odlišit od původních zákresů.
Mapy byly vyhotoveny pro každé katastrální území, jež je většinou zobrazeno na několika listech, přičemž klad těchto listů je zobrazen na deskách obsahujících daný katastr a zároveň na některém z listů. Pozemky jsou barevně členěné podle druhu a jsou opatřeny parcelním číslem, které odpovídá písemnému operátu. Velmi významnou a téměř nevyužívanou součástí měřického operátu Stabilního katastru jsou také mapy pozemkové knihy a mapy vodní knihy v sáhovém měřítku 1 : 2880, které poskytují velmi detailní informace o vlastnictví jednotlivých parcel či o správcovství úseků vodních toků a výkonu vodních práv (mlynářského apod.).
II. vojenské mapování – Františkovo, 1836-1852, měřítko 1: 28 800
Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy gene
rální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000).
Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.
III. vojenské mapování – Františko-Josefské, 1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Čechy) , měřítko 1 : 25 000
Jelikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění 
výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000) a generální (1 : 200 000), které již byly tištěny černobíle.
Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Zatímco speciální mapy byly reambulovány a hojně používány nejen v armádě až do roku 1956, původní kolorované sekce zmizely ze zorného pole kartografické veřejnosti. Po mnoha letech se podařilo část mapování dohledat. Mapové listy v počtu 234 se v minulém roce neočekávaně objevily v Mapové sbírce UK Praha.
Mapka Karla Wintera, 1945, měřítko cca 1:2 500
Tato mapka, spíše orientační plánek, vznikla v roce 1945 kdy Karl Winter, poslední německý učitel v Kostelní Bříze, před vysídlením dokumentoval vesnici. Mnoho stavení zanesených v plánku pak také nakreslil. Vznikl unikátní soubor kreseb zachycující stav Kostelní Břízy bezprostředně po konci II. světové války. Barevně odlišená hospodářská stavení od obytných a dokreslení některých detailů, které v tehdy používaných mapách chyběly ( např. některé křížky a boží muka) činí i z této mapky důežitý zdroj informací.
Citováno z podkladů zveřejněných Univerzitou J.E.Purkyně, Katedra životního prostředí, laboratoř geoinformatiky a podkladů archivu Nadace pro děti.
