© Nadace pro děti. Tel. 352 600 550. Sídlo: Kostelní B?íza 20, 35761 Březová u Sokolova. Více informacíS

Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace

Hella Guth << Kostelní Bříza – Kirchenbirk

Praha (1930–1939)

Po dokončení Umělecko-průmyslové školy v červnu 1929 se Hella Guthová vrátila do Československa. Nejprve odjela do Liberce, kde si vydělávala prací v propagaci a aranžováním výkladních skříní. Pro Liberec se rozhodla kvůli přátelství s mladým aktivistou, díky němuž se blíže seznámila s levicovými ideály i skutečnými životními podmínkami dělníků, které se brzy projevily v motivech jejích kreseb. V únoru 1930 přijela do Prahy, kde zpočátku často střídala ubytování – nejprve bydlela v ubytovně v ulici U Půjčovny 4, v březnu se stěhovala do Londýnské 82, v dubnu do Hotelu Plicka ve Vinařské ulici 24 v Bubnech a v říjnu do Senovážné 8, kde zůstala až do konce roku 1930.

Dne 23. dubna 1930 byla zadržena pro rozdávání komunistických letáků dělníkům Kubínského továrny a domovní prohlídkou bylo prý zjištěno, že sympatizuje s dělnickým hnutím a udržuje styky se komunistickým agitátorem Oskarem Karafiátem. V odvolání Hella Guthová všechna tato obvinění popřela a odvolávala se šéfredaktora Prager Presse Arne Laurina, který může potvrdit její uměleckou činnost. V důsledku tohoto incidentu ji bylo v červenci 1930 zamítnuto vydání pasu na studijní cestu do Německa a Francie, ani odvolání a nová žádost o pas z listopadu 1930 ji nepomohla.

Jeden ze strýců jí zprostředkoval zaměstnání kresličky módních návrhů pro pražský Dům hedvábí Efraima Loebla na Václavském náměstí, ale tato práce ji přestala brzy zajímat a rozhodla se vydělávat si podle možností kresbami pro pražské noviny a časopisy. Již tehdy znala šéfredaktora významného listu Prager Presse Arne Laurina, který byl rovněž sběratelem současného umění a podporoval mladé výtvarníky uveřejňováním jejich prací v obrazové příloze Prager Presse. Tam byly také 6. června 1930 reprodukovány tři její obrazy.

Na podzim 1930 se zapsala do německé třídy malířského atelieru prof. Willi Nowaka na pražské Akademii výtvarných umění, kde studovali především slovenští a židovští studenti. Nowak své žáky nijak neovlivòoval, ponechával jim značnou volnost a snažil se je podporovat v jejich vlastním vývoji. Tady se patrně seznámila s některými spolužáky – především s Jakubem Bauernfreundem, s nímž ji pak spojovalo dlouholeté přátelství, Endre Nemesem, Janem Bendou a dalšími. Studium však po prvním ročníku přerušila, podle vlastních slov „zčásti proto, že jsem se chtěla vyhnout šikaně ze strany některých mužských kolegů, zčásti proto, že jsem musela dělit svůj čas mezi malování a vydělávání peněz ilustracemi“ (I. Below, 1991). Znovu dala přednost nezávislému životu a možnosti pracovat samostatně před zdlouhavým studiem. Sama chodila po redakcích a hledala si uplatnění jako kreslička reklam, inzerátů a ilustrací pro nejrůznější časopisy, přitom jí zůstával volný čas pro vlastní práci.

V dalším období své tvorby hledala pro svou vizi ideálního života konkrétnější a současné formy. Tento vývoj můžeme sledovat v jejích kresbách ze sbírky básníka Jarmila Krecara. Odpovídají širokému proudu dobového novoklasicismu a sociálního civilismu, který byl po první válce v Čechách velmi rozšířen amezi jehož inspirátory patřil v prvé řadě sochař Otto Gutfreund. Inspirována byla rovněž novou zkušeností z dělnického prostředí, které poznala v Liberci.

Ve stylizovaných studiích zpracovává motivy ze života v dělnických čtvrtích na městské periférii, postavy mladých dívek a mužů, kteří tráví volný čas při schůzkách v parku nebo na okraji města. Její představy postupně ztrácely svoji neurčitou podobu a získávaly výraznější rysy konkrétního sociálního prostředí, jak se projevuje v řadě prací z počátku 30. let. K nim se řadí také zdařilé kresby a akvarely Cikánů a Cikánek nebo černošského hudebníka. Na základě těchto studií vzniklo v letech 1933–35 několik velkých linorytů nazvaných „Večer v parku“, „Cestou z práce“ nebo scéna z „Předměstského varieté“.