© Nadace pro děti. Tel. 352 600 550. Sídlo: Kostelní B?íza 20, 35761 Březová u Sokolova. Více informacíS

Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace

Hella Guth << Kostelní Bříza – Kirchenbirk

Slovensko (1932)

Od ledna 1931 Hella Guthová bydlela v Kamenické ulici 39 v Holešovicích, v bezprostředním sousedství Akademie výtvarných umění, od října 1931 si našla útulek v tzv. Grand Pension v Bráfově ulici 23 (dnes československé armády) v Bubenči, kde zůstala skoro celý rok. V tomto laciném penzionu, přezdívaném svými obyvateli „grand bordel“, bydlelo v ateliérech v 5. patře také mnoho studentů z Akademie, žijících zde v pospolité domácnosti. Tehdy prý začala poprvé chodit v kalhotách, což v té době znamenalo velkou opovážlivost a všude vzbuzovalo značnou pozornost. Delší dobu zde byl ubytován rovněž o čtyři roky starší Jakub Bauernfreund, s kterým mohla Hella diskutovat o současném umění a sledovat jeho tvorbu. Počátkem září 1932 nalezla konečně stálé ubytování v ateliéru v novostavbě domu v ulici Pod Baštami 7/299 blízko Pražského hradu, kde zůstala bydlet až do své emigrace v květnu 1939. Zdá se, že tato změna se také hned projevila v její práci, pro kterou měla nyní lepší podmínky včetně nezbytného soukromí.

Pod vlivem Bauernfreunda a nejspíše společně s ním podnikla Hella Guthová v létě 1932 cestu na Slovensko. Bauernfreund se často vracel do svého rodiště Zborova u Bardejova, kam ho někdy doprovázel Nemes, který strávil dětství v Levoči a Spišské Nové Vsi. Tento krásný kout Slovenska s starými městečky, podhorskými vesnicemi a jejich svéráznými obyvateli zaujal ve dvacátých letech i další slovenské malíře, například Františka Reichentála (1895–1971) nebo Imro Weinera-Kráľa (1901–1978), v jejichž tvorbě se vyskytují podobné motivy. Jejich poetický novoklasicismus s venkovskými motivy mohl být Helle Guthové v mnohém blízký a s jejich díly se již setkala i na pražských výstavách.

Pod vlivem Bauernfreunda a nejspíše společně s ním podnikla Hella Guthová v létě 1932 první cestu na Slovensko, kam se nejspíše vracela i v následujících letech. Bauernfreund často zajížděl do svého rodiště Zborova u Bardejova, kam ho někdy doprovázel Nemes, který strávil dětství v Levoči a Spišské Nové Vsi. Tento krásný kout Slovenska se starými městečky, podhorskými vesnicemi a jejich svéráznými obyvateli zaujal ve dvacátých letech i další slovenské malíře, například Františka Reichentála nebo Imro Weinera-Kráľa, v jejichž tvorbě se vyskytují podobná témata. Jejich poetický novoklasicismus s venkovskými motivy mohl být Helle Guthové v mnohém blízký a s jejich díly se již nejspíše setkala i na pražských výstavách.

Výsledkem těchto cest byla řada kreseb, akvarelů, kvašů i několik obrazů, které známe jen z fotografií: „Most v Kežmarku“, venkovská „Babuňa v kuchyni“ a „Motiv z Kežmarku“, které jsou jejími prvními známými obrazy. Všechny byly malovány uvolněným rukopisem a patrně i živými barvami. Z cesty se dochovaly také barevné temperové a akvarelové studie jako „Venkovská svatba“ (stejný motiv zachytil tehdy rovněž Jakub Bauernfreund), spišská „Slovenská vesnice“ s vysokými šindelovými střechami nebo „Výroční trh“ s místními rolníky a horaly v lidových krojích, scéna „Ve vesnickém hostinci“ nebo velmi zdařilý kvaš „Hráči karet“. Žeň to byla poměrně bohatá a zdá se, že na čas dala nový směr jejímu zaujetí pro sociální motivy.

Se získáním vlastního prostorného ateliéru se mohla Hella ve 24 letech pustit do vážného malování. Její práce ze Slovenska jsou v podstatě ještě realistické nebo se pokoušejí o různé podání venkovských motivů v rámci novoklasického civilismu. Další dva obrazy, které vznikly rovněž v létě 1932, svým stylem již připomínají poetickou variantu civilismu v českém umění dvacátých let. „Toaleta“ zachycuje mladou ženu v interiéru před zrcadlem, která nám svojí kompozicí připomene obrazy Rudolfa Kremličky, jež mohla Hella vidět na jeho posmrtné výstavě právě v roce 1932. „Zátiší s kyticí a ovocem“ je jejím prvním pokusem o tento žánr, který na počátku 30. let patřil v českém umění k nejrozšířenějším. Není to ještě plně samostatná kompozice s pevnou obrazovou stavbou, poetický obsah a snaha po celkové stylizaci je však již jasně patrná.