© Nadace pro děti. Tel. 352 600 550. Sídlo: Kostelní B?íza 20, 35761 Březová u Sokolova. Více informacíS

Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace Ilustrace

Hella Guth << Kostelní Bříza – Kirchenbirk

Třígrošová opera (1932/1933)

V zimě na přelomu let 1932 a 1933 Hella vytvořila svoje významné grafické dílo – cyklus dřevorytů k 10 písním „Třígrošové opery“ Bertolda Brechta. Půl roku po premiéře v Berlíně se konalo 6. března 1929 za přítomnosti skladatele Kurta Weilla první představení „Třígrošové opery“ v Raimundově divadle ve Vídni, které Hella Guthová viděla a udělalo na ni velmi silný dojem. Později vzpomínala: „…bylo to více než zážitek. Bylo to osvícení – jako když otevřete okno. Všechno, co v tom bylo, mne velice oslovilo.“ (I. Below, 1991). Opera a především její písně se od prvního uvedení v Berlíně staly známé po celé Evropě.

Hella vyřezala a vyryla za několik měsíců pět oboustranných štočků. Počátkem ledna 1933 je nechala vytisknout vlastním nákladem v tiskárně Becker & Co. v Ústí nad Labem. Obálku mapy složila jednoduše z laciného nazelenalého kartonu a popsala ručně štětcem červenou barvou. Kolik kopií bylo vlastně vydáno se dnes již nedá zjistit – zatím známe pouze 3 kompletní exempláře: jeden je uložen v pozůstalosti Helly Guthové, druhý v Německé knihovně v Lipsku a třetí nedávno získalo Židovské muzeum v Praze.

Vydání alba bylo zaznamenáno několika českými i německými listy a všechny ohlasy byly pozitivní – Hella Guthová vystoupila tímto dílem poprvé na veřejnost jako samostatná výtvarnice. Svoji úlohu při úspěchu cyklu sehrála i popularita samotné opery. V roce 1931 vznikla také filmová verze opery pod vedením režiséra Gustava W. Pabsta, která již běžela v Německu a Rakousku; uvedení v Praze bylo dosud blokováno českou cenzurou. Počátkem roku 1933 bylo však uvedení „Třígrošového filmu“ konečně povoleno a všechny časopisy přinášely reklamy na premiéru 24. března v kině Alfa.

Jako jinde měla filmová verze i v Praze velký úspěch. Tím se stal cyklus dřevorytů Helly Guthové neobyčejně aktuální a lze se domnívat, že se všechny vydané exempláře rychle prodaly. V jednom českém filmovém žurnálu byla dokonce vytvořena koláž z jejích dřevorytů a odpovídajících scén filmu, zajímavá pro srovnání odlišných prostředků filmového a grafického jazyka. Album se dostalo až k berlínskému galeristovi a nakladateli Paulovi Cassirerovi, který jej chtěl vydat, jakmile bude doba poněkud příznivější – psal se leden 1933 a k vydání již samozřejmě nedošlo.

Pro Hellu znamenala „Třígrošová opera“ zjevení, její výtvarný doprovod není proto pouze ilustrací, ale samostatnou kompozicí na dané literární a hudební motivy. Na základě bohatých asociací vytvořila v dřevorytech cyklu zvláštní obrazovou řeč, v níž znalec opery může číst zcela jasně jednotlivé příběhy. Vychází přitom velmi zdařile z tradice pokleslých morytátů a kramářských písní. Většina listů je ostře nasvětlena jako scéna při uvádění songů, ostré protiklady světla i tvarů hrají v jejich kompozici důležitou úlohu.

Množstvím postav a přeplněností působí listy poněkud nesourodě, každý se liší v kompozici, některé jsou ovládány vše pronikajícímrytmem, jiné působí spíše staticky. Používá přitommotivy z lidového umění vedle prvků z městského folklóru a měšťanského života, které kontrastují s téměř abstraktním jazykem jejích výtvarných prostředků. Neusiluje o stylistickou jednotu, ale o experimentální a expresivní obrazovou řeč, v níž se jí podařilo spojit texty písní a rytmus hudby s obrazovými motivy do jednoho společného celku (I. Below, 2006). Ačkoli jednotlivé motivy najdeme také v kresbách nebo grafických cyklech různých představitelů německého expresionismu, zůstává Hella Guthová v podání písní „Třígrošové opery“ zcela originální a původní.

Cyklus dřevorytů k 10 písním „Třígrošové opery“ znamenal vyvrcholení jejího raného období, kdy se věnovala především grafice, a zároveň toto období uzavírá, i když jednotlivé listy vznikaly i později. Od roku 1933 začal v její tvorbě trvale převažovat zájem o malířství. Ačkoli během let se její umělecké názory proměňovaly, viděla ve svých dřevorytech vždy základní a pro další vývoj důležité dílo. V souvislosti s první samostatnou výstavou Helly Guthové v Německu bylo v roce 1989 celé albumnově vydáno v 25 exemplářích péčí Galerie Sfeir-Semler v Kielu.

Souvislost s dřevoryty k písním „Třígrošové opery“ ukazuje také velký dřevoryt „Mrzák“ s postavou válečného invalidy na protézách, válečným křížem a krabicí s cigaretami na prsou, stojící nehybně uprostřed davu nevšímavých tváří, lhostejných k jeho osudu.